¹Aasafi õpetuslaul. Miks sa, Jumal, oled meid ära heitnud jäädavalt? Miks suitseb su viha su karjamaa lammaste vastu?

¹Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

²Mõtle oma kogudusele, mille sa muiste oled enesele asutanud ja oma pärandi jaoks lunastanud, Siioni mäele, kus sina asud!

²Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

³Tõsta oma sammud nendele igavestele varemetele, vaenlane on kõik rikkunud pühamus!

³Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

⁴Su vastased möirgasid su kohtumishoones, nad on oma tähised pannud tähisteks.

⁴Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

⁵Näis, nagu oleksid nad kirveid kõrgele tõstnud metsarägastikus.

⁵Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

⁶Nii lõid nad puruks kiinide ja haamritega kõik selle nikerdused.

⁶A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

⁷Nad on su pühamu süüdanud tulega põlema, su nime eluaseme on nad reostanud maani.

⁷Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

⁸Nad ütlesid oma südames: 'Hävitagem need täielikult!' Nad põletasid maha kõik Jumala kogudusekojad kogu maal.

⁸Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

⁹Oma tähiseid me ei näe, prohvetit ei ole enam, ja meie seas ei ole kedagi, kes teaks, kui kaua.

⁹Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

¹⁰Kui kaua, oh Jumal, saab tagakiusaja teotada? Kas vaenlane võib sinu nime laimata jäädavalt?

¹⁰I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

¹¹Miks sa tõmbad tagasi oma käe, oma parema käe? Tõmba see välja oma põuest, hävita!

¹¹Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

¹²Jumal on muistsest ajast mu kuningas, kes maailmas teostab päästmise.

¹²Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

¹³Sina lõhestasid oma võimusega mere kaheks, sina lõid katki lohede pead vete peal.

¹³Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

¹⁴Sina purustasid Leviatani pead, sa andsid need söögiks meresõitjale rahvale.

¹⁴Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

¹⁵Sina lõhkusid allikad ja jõed, sina tegid voolavad jõed kuivaks.

¹⁵Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

¹⁶Sinu päralt on päev ja öögi on sinu päralt, sina oled valmistanud valguse ja päikese.

¹⁶Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

¹⁷Sina oled seadnud kõik ilmamaa rajad, suve ja talve oled sina teinud.

¹⁷Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

¹⁸Mõtle sellele! Vaenlane teotab Issandat ja jõle rahvas laimab su nime.

¹⁸Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

¹⁹Ära anna oma tuvikese hinge kiskjate kätte, ära unusta oma viletsate elu jäädavalt!

¹⁹Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

²⁰Vaata oma lepingule! Sest pimedad maanurgad on täis vägivalda.

²⁰Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

²¹Ära lase rõhutuid tulla häbiga tagasi, viletsad ja vaesed kiitku sinu nime!

²¹Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

²²Tõuse, Jumal, seleta oma riiuasi, mõtle teotamisele, mis kogu päeva tuleb jõledalt mehelt!

²²Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

²³Ära unusta oma vastaste kisa, nende möll, kes sulle vastu hakkavad, kohub suuremaks alatasa!

²³Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.