1A Dávid utiekol z Najota, v Ráme, a prijdúc vravel pred Jonatánom: Čo som urobil? Čo je mojou neprávosťou a čo mojím hriechom pred tvojím otcom, že hľadá moju dušu?
1Chirix aßan laj David quiêlelic Naiot xcuênt Ramá ut cô riqßuin laj Jonatán. Quixye re: —¿Cßaßru li incßaß us xinbânu? ¿Cßaßru inmâc chiru lâ yucuaß? ¿Cßaßut nak târaj incamsinquil? chan.
2A on mu povedal: To nech je preč od teba! Nezomrieš. Hľa, môj otec nerobí ničoho, ani veľkého ani malého, bez toho, aby mi toho nepovedal. A prečože by tedy skrýval môj otec túto vec predo mnou? Niet toho.
2Quixye laj Jonatán: —Moco yâl ta. Lâat incßaß tatxcamsi. Lin yucuaß mâcßaß naxbânu chi incßaß ta tixye cue lâin. Yalak cßaßru naxbânu, naxye cue. Mâ jokße tixmuk chicuu li cßaßru tixbânu. Aßan incßaß tatxcamsi, chan laj Jonatán.
3Ale Dávid ešte prisahal na to a riekol: Tvoj otec vie veľmi dobre, že som našiel milosť v tvojich očiach, a preto si povedal: Nech nezvie o tom Jonatán, aby ho to netrápilo. Ale jako že žije Hospodin, a jako že žije tvoja duša, tak isté je, že sotva je krok medzi mnou a medzi smrťou.
3Laj David quixye re: —Lâ yucuaß naxnau nak rarôquin âban. Incßaß naraj xqßuebal xrahil âchßôl. Joßcan nak incßaß naxye âcue. Saß xcßabaß li nimajcual Dios ut saß âcßabaß ajcuiß lâat, lâin ninye âcue nak târaj incamsinquil, chan.
4Vtedy povedal Jonatán Dávidovi: Čokoľvek povie tvoja duša, všetko ti urobím.
4Laj Jonatán quixye re: —¿Cßaßru tâcuaj tinbânu? Ye cue ut lâin tinbânu. chan.
5A Dávid riekol Jonatánovi: Hľa, zajtra bude novmesiac, a ja mám sedieť s kráľom, aby som s ním jedol; ale ma pusti, aby som sa skryl na poli až do tretieho večera.
5Laj David quixye re: —Cuulaj nequeßxninkßei li xyoßlajic li po ut lâin cßaynakin chi cßojlâc saß li mêx cuochben lâ yucuaß. Abanan tâqßue inlesêns re nak lâin tinmuk cuib saß li cßalebâl toj saß li ecuu saß rox li cutan.
6Ak ma tvoj otec bude naozaj postrádať a bude sa pýtať po mne, povieš mu: Dávid ma veľmi prosil, že by smel zabehnúť do Betlehema, do svojho mesta, lebo je tam výročná obeť za celú jeho rodinu.
6Cui lâ yucuaß tinixpatzß, lâat tâye re nak xintzßâma châcuu nak tinâcanab chi xic saß lin tenamit Belén xban nak eb li cuechßalal nequeßninkßeîc aran rajlal chihab.
7Ak povie takto: Dobre, pokoj tvojmu služobníkovi. Ale keď sa nahnevá, vtedy vedz, že má pevne umienené vykonať zlé.
7Cui lâ yucuaß tixye nak us nak xcôin, tâcßojlâk inchßôl. Abanan cui najoskßoß, aßan retalil châcuu nak aßan târaj incamsinquil.
8Ale učiníš milosť svojmu služobníkovi, lebo si uviedol svojho služobníka v smluvu Hospodinovu sám so sebou. No, ak je na mne nejaká neprávosť, zabi ma ty, lebo načo by si ma vodil až k svojmu otcovi?!
8Bânu usilal cue saß xcßabaß li juramento li kabânu chi kibil kib. Chinâtenkßa lâin aj cßanjel châcuu. Cui ut lâin cuan inmâc, chinâcamsi lâat anakcuan. Incßaß tento nak tinâcßam riqßuin lâ yucuaß re nak aßan tinixcamsi, chan laj David.
9A Jonatán povedal: To nech je preč od teba! Lebo veď jestli sa istotne dozviem, že môj otec má naozaj umienené zlé, aby prišlo na teba, či ti toho azda neoznámim?
9Laj Jonatán quixye re: —Matcßoxlac. Cui lâin tinnau nak lin yucuaß ac xcßoxla xbânunquil mâusilal âcue, lâin tinye resil âcue, chan.
10A Dávid riekol Jonatánovi: A kto mi oznámi, čo povie alebo čo ti odpovie tvoj otec, tvrde?
10Laj David quixye: —¿Ani tâyehok cue nak lâ yucuaß tatxsume saß joskßil? chan.
11Na to povedal Jonatán Dávidovi: Poď, vyjdime von na pole! A tak vyšli obidvaja na pole.
11Laj Jonatán quixye re: —Yoßo saß cßalebâl, chan. Ut queßcôeb xcaßbichaleb saß li cßalebâl.
12A Jonatán povedal Dávidovi: Hospodin, Bôh Izraelov, svedok, že prezkúmam svojho otca zajtra o tomto čase alebo pozajtre. A keď hľa, je dobrý na Dávida, nuž dobre vtedy pošlem k tebe a zjavím ti to.
12Ut laj Jonatán quixye re laj David: —Saß xcßabaß li Kâcuaß li kaDios lâo aj Israel, lâin ninye âcue nak saß ajcuiß li hônal aßin cuulaj malaj ut caßbej, lâin tinâtinak riqßuin lin yucuaß. Cui sa saß xchßôl âcuiqßuin, lâin tintakla xyebal âcue.
13Tak nech učiní Hospodin Jonatánovi a tak nech pridá: keby sa ľúbilo môjmu otcovi uviesť na teba zlé, zjavím ti to a pošlem ťa preč a pojdeš v pokoji, a potom nech je Hospodin s tebou tak, ako bol s mojím otcom.
13Cui ut târaj tixbânu raylal âcue, li Kâcuaß chixbânuhak raylal cue cui incßaß tintakla resil âcue ut tatintenkßa xcolbal âcuib. Li Kâcuaß taxak chicuânk âcuiqßuin joß nak quicuan riqßuin lin yucuaß.
14A či azda i ty, ak ešte budem žiť, či ty neučiníš so mnou milosti Hospodinovej, aby som nezomrel?
14Cui ut toj yoßyôkin chabânuhak usilal cue joß nak naxbânu usilal âcue lâat li Kâcuaß re nak incßaß tincamsîk.
15A neutneš svojho milosrdenstva od môjho domu až na veky, a to ani vtedy, keď vytne Hospodin nepriateľov Dávidových, každého, s povrchu zeme.
15Chabânuhak usilal reheb li cuechßalal chi junelic. Ut nak li Kâcuaß acak xsach ruheb chixjunileb li xicß nequeßiloc âcue, incßaß taxak chisachk lin cßabaß chi junaj cua, chan laj Jonatán.
16Tak učinil Jonatán smluvu s domom Dávidovým a povedal: Hospodin vyhľadá neprávosť z ruky nepriateľov Dávidových.
16Joßcaßin nak laj Jonatán quixbânu li pacto riqßuin laj David ut quixye: —Aß taxak li Dios chiqßuehok reheb chixtojbal xmâqueb li xicß nequeßiloc re laj David joßqueb ajcuiß li ralal xcßajol, chan.
17A ešte raz dal Jonatán prisahať Dávidovi vo svojej láske naproti nemu, lebo ho miloval ako svoju vlastnú dušu.
17Jun sut chic laj Jonatán quixye nak teßxbânu li juramento xban nak kßaxal cuißchic naxra laj David joß nak naxra rib aßan.
18A Jonatán mu povedal: Zajtra bude novmesiac, a môj otec sa bude pýtať po tebe, keď bude tvoje miesto prázdne.
18Tojoßnak laj Jonatán quixye re laj David: —Cuulaj nequeßxninkßei li xyoßlajic li po. Teßxqßue retal nak mâ anihakat xban nak yamyôk lâ naßaj.
19A na tretí deň sídeš rýchle a prijdeš na miesto, na ktorom si sa bol skryl v deň činu a zostaneš pri kameni Ázele.
19Ut saß rox li cutan kßaxal cuißchic tâcßutûnk nak mâ anihakat. Tatxic saß li naßajej li camuk cuiß chak âcuib junxil. Ut tâmuk âcuib chirix li jun tûb chi pec Ezel xcßabaß.
20A ja vystrelím tri šípy po jeho strane strieľajúc si do cieľa.
20Lâin tincut oxib lin tzimaj chixcßatk li pec. Tinbânu cuib nak yôquin chixtzolbal cutuc.
21A potom hľa, pošlem chlapca a poviem: Iď, najdi šípy! Ak poviem chlapcovi: Tu hľa, šípy sú sem bližšie od teba, vezmi to! vtedy prijdi, lebo ti je pokoj, a niet nijakého nebezpečenstva, jako že žije Hospodin.
21Chirix aßan tintakla lin môs chixsicßbal. Cui lâin tinye re, “Lin tzimaj cuan nachß riqßuin li pec. Cßam chak”, aßan retalil nak mâcßaß tâcßul. Tatchâlk cuißchic xban nak saß xcßabaß li Kâcuaß ninye âcue nak mâcßaß tâcßul.
22Ale ak takto poviem mládencovi: Tam hľa, šípy sú tam ďalej od teba, vtedy iď, lebo ťa prepustil Hospodin.
22Abanan cui tinye re lin môs, “Lin tzimaj toj jun pacßal li pec xnak”, aßan retalil nak tatêlelik xban nak li Kâcuaß naraj nak tatxic.
23A čo do veci, o ktorej sme hovorili, ja a ty, hľa, Hospodin bude svedkom medzi mnou a medzi tebou až na veky.
23Ut li Kâcuaß tâtenkßânk ke re nak incßaß takakßet li kâtin li xkaye chi kibil kib.—
24A tak sa skryl Dávid na poli, a bola slávnosť novmesiaca, a kráľ si sadol k pokrmu jesť.
24Joßcan nak laj David cô ut quixmuk rib saß li cßalebâl. Nak yô li ninkße re xyoßlajic li po, laj Saúl quichunla saß mêx chi cuaßac.
25Kráľ sedel na svojej stolici jako inokedy, na stolici pri stene, a Jonatán povstal, a Abner si sadol vedľa Saula, a miesto Dávidovo zostalo prázdne.
25Laj Saúl quichunla saß li naßajej li nachunla cuiß rajlal chiru li tzßac. Ut laj Jonatán quichunla saß xcaßyabâl. Ut laj Abner quichunla chixcßatk laj Saúl. Abanan li naßajej li nachunla cuiß laj David yamyo.
26Ale Saul nehovoril toho dňa ničoho, lebo si povedal: Niečo sa mu prihodilo, asi nie je čistý, dozaista nie je čistý.
26Saß xbên li cutan mâcßaß quixye laj Saúl. Saß xchßôl aßan nak laj David quixbânu cßaßak re ru incßaß us ut incßaß quixsantobresi rib re târûk tâcuaßak saß li ninkße. Joßcan nak mâcßaß quixye.
27A stalo sa na druhý deň, na druhý deň slávnosti novmesiaca, keď zase len bolo prázdne miesto Dávidovo, že povedal Saul Jonatánovi, svojmu synovi: Prečo neprišiel syn Izaiho ani včera ani dnes k jedlu?
27Joß cuulajak chic saß xcab li cutan re li ninkße, laj Saúl quiril nak mâ ani laj David. Quixye re laj Jonatán: —Laj David incßaß xcßulun chi cuaßac chi moco ecuêr, chi moco anakcuan. ¿Cßaßut? chan.
28A Jonatán odpovedal Saulovi: Dávid si veľmi prosil odo mňa, žeby smel zabehnúť až do Betlehema
28Laj Jonatán quixye re: —Laj David quixtzßâma chicuu nak tinqßue xlesêns chi xic Belén.
29a povedal: Pusti ma, prosím, lebo máme rodinnú obeť bitnú v meste, a sám môj brat mi prikázal, aby som prišiel, a tedy ak som našiel milosť v tvojich očiach, dovoľ, prosím, aby som odbehol a videl svojich bratov. Preto neprišiel ku stolu kráľovmu.
29Quixye cue, “Bânu usilal, tâqßue inlesêns chi xic xban nak li cuechßalal yôqueb chi mayejac saß li tenamit Belén. Li cuas xtakla inbokbal. Cui sa saß âchßôl cuiqßuin, tâqßue inlesêns chi xic chirilbaleb li cuechßalal,” chan. Joßcan nak incßaß xcßulun chi cuaßac âcuochben, at rey, chan laj Jonatán.
30Vtedy sa zapálil hnev Saulov na Jonatána a povedal mu: Ty synu prevrátenej matere zpurnej, či ja neviem, že si si zvolil syna Izaiho na svoju hanbu a na hanbu, nahotu svojej matere?
30Cßajoß nak quijoskßoß laj Saúl riqßuin laj Jonatán ut quixye re: —Lâat incßaß us ânaßleb. Ralalat jun ixk kßetkßet ut incßaß us xnaßleb. Anakcuan ninnau nak lâat tzßakal ramîg li ralal laj Isaí. Xutânal chokß âcue ut chokß re ajcuiß lâ naß.
31Lebo po všetky dni, dokiaľ len žije syn Izaiho na zemi, nebudeš stáť pevne ani ty ani tvoje kráľovstvo. Preto teraz pošli hneď a doveď ho ku mne, lebo je synom smrti.
31¿Ma incßaß nacaqßue retal nak cui li ralal laj Isaí yoßyôk, incßaß naru tat-oc chokß rey lâat, chi moco eb lâ cualal âcßajol? Joßcan nak ayu. Sicß chak ut tâcßam chak cuiqßuin. Aßan tento nak tâcâmk, chan laj Saúl.
32A Jonatán odpovedal Saulovi, svojmu otcovi, a riekol mu: Prečo má zomrieť, čo urobil?
32Laj Jonatán quixye re: —¿Cßaßut nak tâcamsi laj David? ¿Cßaßru xmâc châcuu? chan.
33Vtedy hodil Saul kopiju do neho, aby ho zabil. A Jonatán poznal, že jeho otec má pevne umienené zabiť Dávida.
33Xban xjoskßil laj Saúl quixcut lix lâns re tixcamsi laj Jonatán. Riqßuin aßan laj Jonatán quixqßue retal nak relic chi yâl lix yucuaß târaj xcamsinquil laj David.
34A Jonatán vstal od stola rozpálený hnevom, a nejedol pokrmu toho druhého dňa slávnosti novmesiaca, pretože bolestil pre Dávida, že ho potupil jeho otec.
34Mâ caßchßin xjoskßil laj Jonatán nak qui-el saß li mêx ut incßaß quicuaßac saß xcab li cutan nak yôqueb chixninkßeinquil li xyoßlajic li po. Cßajoß nak yô chi cßoxlac chirix laj David xban nak lix yucuaß târaj xcamsinquil.
35A stalo sa nasledujúceho rána, že vyšiel Jonatán na pole, na čas, dohovorený s Dávidom, a malý chlapec išiel s ním.
35Saß li cutan jun chic nak toj ekßela laj Jonatán cô saß cßalebâl joß quixye re laj David. Ut quixcßam jun li sâj al chirix.
36A povedal svojmu chlapcovi: Nože bež a najdi šípy, ktoré vystrelím. A chlapec bežal, a on vystrelil šíp tak, aby zaletel pred neho.
36Quixye re li al: —Âlinan ut tâxoc chak li tzimaj li tincut, chan. Li al quiâlinac ut laj Jonatán quixcut lix tzimaj toj jun pacßal li al.
37A keď prišiel chlapec až k miestu šípa, ktorý vystrelil Jonatán, volal Jonatán za chlapcom a vravel: Veď je šíp tam ďalej od teba!
37Nak li al quicuulac saß li naßajej li quixcut cuiß li tzimaj, laj Jonatán quixjap re chixyebal re li al: —Ayu jun pacßal li cuancat cuiß. Aran tâtau.
38A ešte volal Jonatán za chlapcom: Ponáhľaj sa, utekaj rýchle, nestoj! A chlapec Jonatánov posbieral šípy a prišiel k svojmu pánovi.
38Ayu saß junpât, chan. Ut li al quixxoc li tzimaj ut quixcßam riqßuin laj Jonatán.
39A chlapec nevedel o ničom: len Jonatán a Dávid vedeli o veci.
39Abanan incßaß quixnau cßaßru xyâlal li quixye laj Jonatán. Caßaj cuiß laj Jonatán ut laj David queßnaßoc re.
40Potom dal Jonatán svoje zbrane chlapcovi, ktorého mal so sebou, a povedal mu: Iď, zanes do mesta.
40Ut laj Jonatán quixqßue lix tzimaj re li al ut quixtakla cuißchic saß li tenamit.
41A hneď, ako odišiel chlapec, vstal Dávid od poludnej strany a padol na svoju tvár na zem a poklonil sa trikrát, a bozkajúc jeden druhého plakali spolu, až Dávid veľmi plakal.
41Nak ac xcô li al, laj David qui-el chak chirix li jun tûb chi pec. Quixcuikßib rib oxib sut saß chßochß. Queßrutzß ru chi ribileb rib. Ut cßajoß nak queßyâbac. Laj David kßaxal cuißchic quiyâbac toj retal quicßojla xchßôl.Laj Jonatán quixye re laj David: —Ayu chi mâcßaß âcßaßux. Lâo ac xkabânu li juramento saß xcßabaß li Kâcuaß. Aßan tâtenkßânk ke re nak incßaß takakßet li kâtin, lâo joßqueb ajcuiß li kalal kacßajol, chan. Ut laj David cô ut laj Jonatán quisukßi saß li tenamit.
42Potom povedal Jonatán Dávidovi: Idi v pokoji, a to, čo sme my obidvaja prisahali, v mene Hospodinovom, že Hospodin bude svedkom medzi mnou a medzi tebou a medzi mojím semenom a medzi tvojím semenom, nech stojí až na veky.
42Laj Jonatán quixye re laj David: —Ayu chi mâcßaß âcßaßux. Lâo ac xkabânu li juramento saß xcßabaß li Kâcuaß. Aßan tâtenkßânk ke re nak incßaß takakßet li kâtin, lâo joßqueb ajcuiß li kalal kacßajol, chan. Ut laj David cô ut laj Jonatán quisukßi saß li tenamit.
43A Dávid vstal a išiel. A Jonatán sa navrátil do mesta.